Irena Janíková

Jako dítě jsem chodila do skautu. Milovala jsem skautské hodnoty (stále s většinou z nich souzním) a byla řádnou poslušnou holčičkou. To mi šlo perfektně – plnit pravidla. Myslela jsem, že to mi zaručí lásku druhých. Nestačilo to. Dokonce to byl často důvod, proč jsem byla odmítaná. Zraňovalo mě to pořád dokola, a tak jsem byla nucena hledat cesty, co s tím, co je to vlastně za téma a jak s ním naložit. Ta cesta byla dlouhá a vlastně pořád pokračuje. Skrze vlastní studia a posléze první práci v klasické škole jsem začala objevovat téma vlastní zodpovědnosti, s kterým jsem si moc nevěděla rady. Ani s tou svobodou a nekonečným množstvím variant. Dostala se ke mně kniha Svoboda učení, která mě inspirovala ke stáži na berlínských demokratických školách DSX a Ting schule. Nu a odtud už jsem po té cestě šla se sedmimílovými botami. Současně s prací na sobě jsem si přála pomoci tento přístup zprostředkovat jiným. Setkání s Gabčou Ježkovou – zakladatelkou Ježka bez klece – bylo jedno z těch osudných. Nastoupila jsem do Ježka jako školní psycholožka a dostala tak prostor uvádět onu filozofii, své hodnoty i zkušenosti z Berlína do praxe. Naučila jsem se zde mnohé o komunikaci, hranicích, hře, přijímání, různorodosti názorů i o frustraci a pocitu selhání. Nedělím život na školu a to ostatní či na práci a to ostatní. Je to souvislý proud příležitostí jak k poučení, tak k radosti. Tenhle proud mne zavedl až na Tišnovsko, kde nyní s nadšením spolutvořím novou školu.

 

V bodech chronologicky:

  • skautka
  • instruktorka teambuildingových aktivit
  • vystudovaná psycholožka
  • praxe rok na klasickém gymnáziu
  • stáž na berlínských demokratických školách DSX a Ting schule
  • dva roky v Ježkovi bez klece
  • návštěva Summerhillu
  • průběžné sebevzdělávání
  • organizování přednášek na téma sebeřízené vzdělávání a workshopů na téma vlastní zodpovědnosti a štěstí v životě

Komentáře jsou vypnuty.